Jako silný pes, u něhož psi dosahují kohoutkové výšky 56 až 57 cm a hmotnosti 29 až 36 kg, si labradorský retrívr nese slabá místa typická pro plemeno – především na pohybovém aparátu a očích. Plemeno má navíc extrémní sklon k nadváze, což klouby dál zatěžuje.
Zodpovědný chovatel nespoléhá jen na to, jak pes vypadá, ale využívá cílenou diagnostiku, jakou předepisuje například Labrador Club Deutschland e.V. (německý klub labradorů). Rentgen rodičů na dysplazii kyčelního kloubu (HD) a dysplazii loketního kloubu (ED) výrazně snižuje riziko bolestivých kloubních vad u potomků. Pravidelná oftalmologická vyšetření očí zachycují onemocnění, jako je katarakta (šedý zákal) a dysplazie sítnice.
Pro určitá dědičná onemocnění labradora navíc existují přesné genetické testy: Ukážou, zda je rodič volný, přenašeč, nebo postižený. Seriózní chovatel spojuje přenašeče výhradně s prokazatelně volnými partnery, aby cíleně snížil riziko kolapsu vyvolaného zátěží (EIC), dědičné nosní parakeratózy (HNPK, bolestivého rohovatění nosu) a progresivní degenerace tyčinek a čípků spojené s PRCD (prcd-PRA, která vede k oslepnutí). Kromě toho se v plemeni mohou vyskytnout další zdravotní témata, mezi nimi skeletální dysplazie 2, dědičná myopatie, epilepsie, wobbler syndrom, degenerativní myelopatie, diabetes mellitus, hemofilie nebo portosystémový zkrat. Protože na ně ne vždy existují rutinní testy, je otevřený rozhovor o dlouhověkosti a zdraví chovné linie nezbytný.