Španělští vodní psi se dožívají 12 až 14 let a v zásadě jsou považováni za poměrně odolné společníky. Přesto má plemeno specifické zdravotní problémy týkající se kyčlí, očí, štítné žlázy a nervové soustavy, které je třeba při výběru chovných zvířat důsledně zohledňovat.
Nervy, oči a štítná žláza
K doporučenému zdravotnímu standardu plemene patří mimo jiné vyšetření na progresivní retinální atrofii (generalizovanou formu), familiární strumu (vole) a neuroaxonální dystrofii (NAD) spojenou s genem TECPR2. Zodpovědní chovatelé využívají genetické testy na neuroaxonální dystrofii (TECPR2) a progresivní retinální atrofii. Takový DNA test ukáže, zda je rodičovské zvíře negativní, přenašeč, nebo postižené. Pro tato jednoduše recesivní onemocnění platí: pokud chovatel cíleně páruje přenašeče pouze s prokazatelně negativním partnerem, žádné štěně nezdědí testovanou mutaci od obou rodičů; riziko tohoto konkrétního onemocnění se tím výrazně snižuje. Pečliví chovatelé navíc nechávají svá zvířata laboratorně vyšetřit na sníženou funkci štítné žlázy (hypotyreózu) a nechávají klinicky vyšetřit oči, protože se jako další problémy typické pro plemeno vyskytují také katarakta (šedý zákal) a dysplazie pektinátního ligamenta (vývojová vada v komorovém úhlu oka).
Klouby a pohybový aparát
Jako svižný sportovní pes je španělský vodní pes odkázán na zdravé klouby. Vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů (DKK) pomocí rentgenu patří k doporučenému zdravotnímu standardu plemene a výběrem zdravých rodičovských zvířat snižuje riziko problémů s klouby u potomstva. I dysplazie loketního kloubu (DLK) patří mezi zdravotní témata typická pro plemeno. Ty sám v prvním roce života výrazně přispíváš ke zdraví kloubů svého psa odchovem šetrným ke kloubům – tedy tím, že zabráníš přetěžování a časnému chození po schodech.